Kalendář 2017 - Rodné Valašsko

05.11.2016 08:31

Valašsko v obrazech Karla Solaříka.

 

Seznam obrazů

  0* Za Kozincem, olej, 1944

  1 Rožnovský park, sítotisk 48x35, 60. léta

  2 Lékárna v Rožnově, olej 79x65, 1940

  3* V Hážovicích, olej, 1941

  4 Vigantice v dešti, kresba rudkou 50x31, 1975

  5 Rožnov pod Radhoštěm, kombinovaná technika 82x60, 90. léta

  6 Lesy a stráně, olej 46x40, 40. léta

  7 Vigantický kostel, olej 78x65, 40. léta

  8* Krajina u Rožnova, olej, 1949

  9 Rožnovský park, olej, 40.léta

10 Radhošť, sítotisk 66x52, 60. léta

11 Rožnovský park, olej, 76x64, 40. léta

12 Valašská chalupa, pastel 38x30, 70. léta

* Archiv Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, dle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 a dle autorského zákona.

 

 

 

 

 

„Když jsem mou milou vyprovázel“, olej. 30.léta

 

 

Čím je pro mne Valašsko?

     Valaško je mým domovem a já jsem synem Valašska. Na Valašsku jsem poprvé nadechl vzduch voňavý lesy a kvítím. A když jsem se chodit naučil, v údivu jsem tím krajem procházel krásou omámen. Rodný kraj je jen jeden a nezaměnitelný, jedině tam rozumíme vnitřní náplni slov a projevů přátelství a lásky. Mnohými kraji jsem za života prošel, ale nikde jsem nenašel lid tak upřímný, který tak jadrně a bez zábran dovede vyjádřit svou radost i zlobu.

     Do Prahy za ukončením svého vzdělání malířského jsem zabloudil a v ní žil čas svého života. Mám radost, že z okna mého bytu za oparem obzoru má touha Valašsko vidí a stále blízko mám domov svůj. On první naplnil mou duši láskou a světlem stále zářícím na klopotnou cestu životem. Mým životním cílem je harmonii hledat. Mám obavu, že se krása Valašska rozplyne jako já, neboť dnes jiné jsou touhy lidské. Každý jen po novosti se pachtí a zapomíná, že strom kořeny svými je pevně se zemí spjat a z ní bere sílu pro svůj vzrůst a své ovoce. Mé kořeny jsou tam hluboko zapuštěny a já srdcem i tělem tam zůstávám.

     Po novosti jako dnes každý toužím i já. Poznávám však, že ten kraj rodný je jen jediný a k němu se stále vracím vzpomínkami a svou malířskou prací. Jemu za vše díky projevuji a svou prací jej oslavuji. Zcela zaplnil mou duši a já všude zpívám ódu radosti, že tam začal život můj, kde až oblak se dotýká hora posvátná s pomníkem těch, co nám křesťanskou víru přinesli, a kde na památku ještě bezmocně stojí socha boha pohanského. Mnohokrát jsem na ten vrch Radhoště vyšel sám a tu krásu kraje valašského lačně vnímal. Z toho vrchu je vidět daleko, od roviny hanácké až po Tatry slovenské. Tato moje zpověď zakončení ještě nemá. Já stále žiji, maluji a vzpomínám.

 

     Praha, srpen 2002, K.Solařík



To Top